O knize: 2024 / - Oba chápeme, že mi nebudete věřit ani slovo. K čemu jsou tyto hry? - Policistův obličej se napůl vynořil ze stínu a odhalil skalnatý úsměv predátora - Proč? Risknime, že začneme znovu,“ jeho oči zlověstně zářily ze tmy, ale rozhodl jsem se svůj příběh vyprávět jen jednou. Už jsem se neměl čeho bát - Tohle město... No, víš. Tma ho pohlcuje rok co rok. Vy sami jste toho součástí. Každý, kdo zde žije, je nasycen touto špínou. Cigaretový kouř. Krev, kterou už nelze setřít z vašich rukou. Vyrůstal jsem stejně. Moje matka byla jediným světlem v tomto rouhání. Ale můj otec na ni v dalším záchvatu zaútočil,“ začal se mi třást hlas. Moje hlavní selhání: pokusil jsem se něco udělat. Snažil se ji zachránit, ale na tváři měl jen strašnou jizvu. Stal se symbolem mé slabosti. Něco, čeho jsem se rozhodl navždy zbavit. Stejně jako od vašeho otce – Rozhodl jste se proto stát se špínou, ve které se topilo město? — zeptal se zcela upřímně policista. Na to se vás musím zeptat, pane policajte